Holič a řeholníci

Jakýsi holič stříhá řeholníky zdarma. Jednou přijde do kadeřnictví dominikán. Holič si nenechá zaplatit. Na druhý den najde u dveří 12 perleťových růženců. Také františkán se rozhodne nechat se ostříhat. Ani od něj holič nevezme ani korunu. Ráno najde za dveřmi 12 křížků ze sv. Damiána. A nakonec do holičství zavítá jezuita, který s povděkem přijme bezplatnou službu. Druhého dne ráno stojí před vchodem ještě před otvírací dobou 12 dalších jezuitů.

 

Vzor čistoty, chudoby a pokory

Svatý Alois Gonzaga vynikal čistotou, i když byl Gonzaga, chudobou, i když byl kníže, a pokorou, i když byl jezuita.

 

Ježíšův hrob?

Archeologové ve Svaté zemi našli hrob, o němž jsou přesvědčeni, že musí být hrobem Ježíše Krista. V hrobě jsou pozůstatky urostlého muže z prvního století, který zřejmě zemřel v důsledku ukřižování. Archeologové se obrátí na Svatého otce. Ten jim řekne, „Díky, že jste nám to sdělili. Prosím, posečkejte ze zveřejňováním tohoto objevu. Potřebuji se poradit.“ Svatý otec si zavolá generálního představeného františkánů a ten se rozzáří: „Svatosti, to je nádherná zpráva! Náš Pán ve své nezměrné lásce k chudým se tak ponížil, že zůstává zde s námi!“ Papež nesdílí františkánovo nadšení a zavolá si představeného dominikánů. Ani toho zpráva archeologů nezaskočí: „Andělský doktor nás učí, že tělo našeho Pána Ježíše Krista v hrobě nezůstalo. Archeologové se musí mýlit.“ Papež nesdílí dominikánovu jistotu a zavolá si generála jezuitů. Ten je velmi překvapen: „Takže on opravdu žil?“

 

Žraloci

Františkán, dominikán a jezuita jsou ve člunu. Plují nedaleko od břehu, ale člun uvízne na mělčině a voda je plná žraloků. Františkán požehná „bratry žraloky“ a s velikou prostotou Božího dítěte skočí do vody. Během několika vteřin je mrtev a jeho krev přiláká další žraloky. Na břehu se mezitím vytvoří velký dav, a tak dominikán využije příležitost, postaví se ve člunu a začne zástupům na břehu kázat o prozřetelnosti Boží a odevzdanosti do vůle Otcovy. Stržen vlastní výmluvností rovněž skočí do vody. Jeho krev přiláká ještě více žraloků než pozůstatky nebohého františkána. Nakonec skočí do vody i jezuita. Žraloci se rozestoupí a vytvoří jezuitovi čestný špalír. Dav na břehu udiveně přihlíží. Když jezuita vystoupí z vody, ptají se ho, jak to, že ho žraloci nejen nezahubili, ale přímo mu vytvořili špalír? Jezuita na to: „Žraločí řeči moc nerozumím, ale zachytil jsem slovo kolegialita.“

 

Zakladatelé na exkurzi

Svatý František, svatý Dominik a svatý Ignác dostanou v nebi volno, a tak se rozhodnou, že se půjdou podívat, jak si vedou jejich duchovní synové. Po návratu je sv. František dost posmutnělý. „Pročpak ty slzy, bratře Františku?“ „Ale, ti moji bratři nemají pravou lásku k sestře chudobě.“ Ani sv. Dominika návštěva na zemi nepotěšila: „Dominikáni vůbec nestudují, nekontemplují a jejich kázání postrádají jiskru Ducha svatého,“ stěžuje si. Jen sv. Ignác mezi spolubratry na zemi pookřál. František s Dominikem se ho ptají: „Jak to, že tys z návštěvy na zemi celý rozzářený? To jsi s těmi svými tak spokojen?““Abych nebyl. Jsou to furt stejní lemplové jako za starých časů.“

 

Blažené patření

Jezuité v nebi přijdou na řadu k blaženému patření. Usadí se v sále, andělé zhasnou a začne blažené patření. Po pěti vteřinách se z hlediště ozve nespokojený hlas: „Zaostřete to!“

 

U nebeské brány

Čekárna u nebeské brány praská ve švech, není tam jediné volné místečko k sezení. Sv. Petr v umolousané říze otráveně zkoumá jednoho nově příchozího po druhém, andělé na bráně mají únavou splihlá pera. Tu se z dálky ozve hlas stříbrné polnice, ke sv. Petrovi přiběhne andělský posel a cosi mu pošeptá. Sv. Petr zvolá: „Honem, vše vyglancovat, dejte se do gala!“ Andělé si honem začnou čechrat peříčka, sv. Petr se běží převlíknout do čisté řízy a ještě za běhu si kartáčuje vous. Vyvolení v čekárně po sobě koukají a ptají se jeden druhého, „Kdo to asi tak může být, že kolem toho tolik nadělají?“ V tom se znovu ozve stříbrná polnice, tantokrát mocněji. Ke sv. Petrovi přeběhne nový andělský posel a cosi mu pošeptá. Sv. Petr zvolá: „Honem, honem, pospěšte si, už za pět minut je tady!“ Jednomu z přihlížejících to nedá a zeptá se sv. Petra: „Kdopak to přichází?“ „Jeden jezuita,“ odpoví sv. Petr. Lidi v čekárně jsou z této odpovědi zmateni. „Jak to, že kvůli jezuitům děláte takové přípravy?“ Sv. Petr odpoví: „Ani nevíte, jak dlouho jsme už žádného jezuitu neměli.“

 

Novéna

Pan Antonelli se jde poradit s knězem. Nejprve zajde k františkánům. „Otče, kterou novénu mi doporučíte, když chci vyhrát v loterii?“ Františkán odpovídá opatrně: „A výborně, synu, určitě chceš svou výhru darovat chudým, že ano?“ „Ale kdepak,“ odpovídá upřímně pan Antonelli, „chci si koupit mercedes.“ Františkán na to: „A co to je mercedes?“ Pan Antonelli to tedy zkusí u dominikánů: „Otče, kterou novénu mi doporučíte, když chci vyhrát v loterii a koupit si mercedes?“ Dominikán na to: „A co to je loterie?“ Pan Antonelli je už docela bezradný, ale ještě to zkusí u jezuitů: „Otče, kterou novénu mi doporučíte, když chci vyhrát v loterii a koupit si mercedes?“ A jezuita na to: „Co to je novéna?“

 

Poslední vajíčko

Pustou krajinou putoval františkán, dominikán a jezuita. Když se jednou chtěli najíst, zjistili, že jim zůstalo už jen poslední vajíčko. Shodli se tedy, že s ním budou zacházet s posvátnou úctou jako s Božím darem. Nejprve ho vzal do rukou františkán a se vší slavnostností pronesl slova: „Exege e domo sua!“ (Vyjdi ze svého obydlí!) A potom vajíčko oloupal. Dominikán vajíčko posolil a pravil: „Accipe salem!“ (Přijmi sůl!). Když ho podal jezuitovi, ten ho bez okolků snědl a suše poznamenal: „Consumatum est!“ (Dokonáno jest!)

 

Na golfu

Dominikán, františkán a jezuita se domluvili, že si zahrají golf. Když ale přišli na golfové hřiště, zjistili, že je už obsazené nevidomými. Dominikán se hned začal modlit: „Děkuji ti, Bože, že i oni si mohou zahrát!“ Františkán se bil v prsa, neodvažoval se ani pozvednout oči vzhůru a jen tiše zašeptal: „Pane, jak jsem byl špatný a zkažený! Vždyť jsem myslel jen na sebe!“ Jezuita obrátil oči v sloup a utrousil: „Dobrá, Bože, uznávám, že i nevidomí mají právo se občas pobavit. Ale uznej zase ty, že by si příště klidně mohli zahrát v noci!“

 

Řeholní pravidla

Jezuita se vydá s františkánem na lidové misie, jdou už půl dne a najednou před městem narazí na řeku. Jezuita se na chvíli zamyslí, pak se obrátí k františkánovi a pronese: „Bratře, přenes mě na druhý břeh! Tvůj hábit je už starý a ošoupaný, zatímco já jsem si zrovna pořídil zbrusu novou sutanu a uznej sám, že není důstojné, abych lidem kázal Boží slovo ve špinavém a mokrém oděvu.“ Františkán vezme beze slova jezuitu na ramena a začne se brodit vodou. Ale uprostřed řeky se najednou zastaví a zeptá se jezuity: „Bratře, teď mě tak napadá: Nemáš u sebe nějaké peníze?“ „Samozřejmě, že mám,“ odpoví jezuita. Ale jen to dořekne, františkán ho shodí do řeky. „Co to děláš?!“ rozzlobí se jezuita, promáčený od hlavy až k patě? A františkán na to: „Odpusť, bratře, ale naše řeholní pravidla nám zakazují nosit u sebe peníze!“

 

Poslední vůle

Jeden otec měl tři syny. První se stal dominikánem, druhý kapucínem a třetí jezuitou. Když otec umíral, zavolal si své syny a řekl jim: „Děti moje! Umírám a nevím, co mě po smrti čeká. Sice věřím v nebe, ale možná bude třeba něco zaplatit, abych se tam vůbec dostal. Proto si přeji, abyste mi do hrobu pro každý případ hodili 3000 eur.“ Jen to dořekl, vydechl naposled. Bratři se sice na svého otce trochu zlobili a cítili se dotčeni tím, že je po své smrti nutí k takovému pohanskému jednání, ale poslední vůle je poslední vůle. Rozešli se tedy s tím, že každý obstará třetinu požadované částky. V den pohřbu vysázel dominikán na stůl 1000 eur v nových čistých bankovkách. Kapucín se celý upachtěný vrátil z několikadenního žebrání a vysypal na stůl obrovské množství drobných: „Tady je můj podíl!“ Bratři peníze přepočítali a zjistili, že dohromady dávají něco málo přes 1000 eur. Jezuita shrnul všechny peníze do své brašny a řekl: „Jsem nejmladší, vhodím tedy peníze do hrobu já.“ Když bylo po obřadech a rakev už byla spuštěna do hrobu, naklonil se jezuita nad jámu a vhodil do ní tenkou obálku. Bratři se na něj udiveně podívali. „No, co se tak divíte?!“ usmál se na ně jejich jezuitský bratr. „Vypsal jsem mu šek!“

 

Protiotázka

„Proč vy jezuiti vždycky na všechno odpovídáte protiotázkou?““A proč ne?“

 

Rovnost

Františkán, dominikán a jezuita se přeli, který řeholní řád je nejlepší. Ohnivé debaty nebraly konce, rozhodli se tedy řeholníci napsat Duchu svatému, aby jejich spor rozsoudil. Brzy dostali z nebe dopis následujícího znění: „Milí přátelé, zanechte svého sporu! Je zcela zbytečný. Vždyť všechny řeholní řády si jsou přece rovni. Váš Duch svatý SJ“

 

První Tovaryšstvo Ježíšovo

Chceme-li hledat pravzor Tovaryšstva Ježíšova, musíme se vydat do betlémského chléva. Najdeme tam právě narozeného Ježíška v jeslích. Otevře pravé oko a vidí vola, potom levé a spatří osla. Zamyslí se pak poznamená: „Tak tohle je teda to Tovaryšstvo Ježíšovo!“

 

 Děláme televizní exercicie. Tři rozjímání přes den a jedno v noci!

Jezuitské vzdělání

Do betlémské jeskyně se vměstnali zástupci různých řádů. Benediktin pěl svaté rodině k chvále gregoriánský chorál. Dominikán pojednával o vznešeném smyslu vtělení. Františkán se vydal ven vyžebrat něco k jídlu. A jezuita přišel k Marii a řekl: „Milá paní, přenechte nám to malé. Však my už z něj něco uděláme!“

 

Prakticky založený

V pokoji sedí benediktin, dominikán, františkán a jezuita. Najednou zhasne světlo. Benediktin se bez rozpaků dál modlí breviář, protože ho umí nazpaměť. Dominikán referuje o podstatě světla a temnoty. Františkán chválí Boha, který člověku dává také shovívavě zahalující sestřičku tmu. A jezuita jde ven a vymění pojistky…

 

Vzácní hosté v nebi

Přijde kapucín k nebeské bráně, skromně zaklepe a je nenápadně vpuštěn dovnitř. Po nějaké době si všimne vzrušené činnosti. Přinášejí se květiny, rozbaluje se rudý koberec, zapalují se všechny svíce. „Co se děje?“ ptá se udiveně. „Má sem přijít jeden jezuita,“ pošeptá mu sv. Petr. Kapucín je zmaten: „Tomu nerozumím. Je-li v nebi spravedlnost bez nadržování, proč se dělá takové pozdvižení kvůli nějakému jezuitovi, zatím co mého příchodu si skoro nikdo nevšiml.“ „To je tak,“ vysvětluje mu trpělivě sv. Petr. „Kapucíni sem přicházejí skoro každý týden, ale nemáš ponětí, jak už je to dlouho, co u nás můžeme zase přivítat nějakého jezuitu!“

 

Kuřák a modlitebník

Jeden františkán, dominikán a jezuita byli kuřáci. Rádi by si občas zapálili i při modlitbě, a tak se jednou vydali do Říma, aby si k tomu od papeže vyžádali dovolení. První šel za papežem františkán. Vrátil se celý zpocený. „Tak co?“ neskrývali svou zvědavost dominikán a jezuita. „Zakázal mi to,“ odpověděl celý skleslý františkán. „Papež se na mě obořil, jak můžu vůbec na něco takového pomyslet. Že prý bych modlitbu znesvěcoval neřestí.“ Jako druhý šel na audienci dominikán a dopadl podobně. Ale když se od papeže vracel jezuita, byl velmi spokojený. „Copak tobě to dovolil,“ divili se jeho společníci. „Ale jistě,“ usmíval se jezuita. „Jak je to možné?“ ptali se řeholníci. „To je jednoduché,“ odpověděl s klidem. „Vy jste se zeptali, jestli je důstojné při modlitbě kouřit, takže jste byli právem pokáráni. Já jsem se zeptal, jestli se můžu při kouření modlit. A papež mě pochválil, že se snažím poctivě žít biblickou výzvu: Modlete se neustále!“

 

Poslušnost

Během jedné konference diskutovali řeholníci o poslušnosti. Jezuity se otázali: „Váš řád připisuje poslušnosti tak velkou hodnotu! Jak to děláte, že jí tak dbáte?“ „Úplně jednoduše,“ odvětil jezuita. „Představený se u nás nejprve zeptá svého podřízeného, jakou má představu o své budoucí činnosti. A pak mu to přikáže. Takže s poslušností nikdy žádné problémy nemáme.“ Po chvíli přemýšlení jeden účastník namítne: „Ale vyskytují se přeci také řeholníci, kteří sami nevědí, co chtějí. Co pak děláte s nimi?“ Jezuita na to: „No z těch děláme ty představené!“

 

Co neví ani čert

Jsou tři věci, které neví ani čert. Zaprvé: kde berou žebravé řády peníze. Zadruhé: kolik je ženských řádů a kongregací. A zatřetí: co chystají jezuité?

 

Cestování s jezuity

Na cestu vlakem se společně vydali dva kapucíni a dva jezuité. Před odjezdem si kapucíni koupili dvě jízdenky. Najednou ale viděli, že si jezuité koupili jen jednu. To kapucíny velmi udivilo a rozhodli se, že z jezuitů nespustí ani na chvíli oči. Když se pak ve vlaku blížil průvodčí, schovali se jezuité na toaletu. Když průvodčí zaklepal, pootevřely se dveře a vysunula se ruka s jízdenkou? Kapucíni se rozhodli od jezuitů naučit tak vyspělému způsobu šetření cestovních nákladů a umínili si, že příště to udělají také tak. Před zpáteční cestou si proto koupili jen jednu jízdenku. K jejich velkému překvapení si však jezuité nekoupili ani jeden. Když se přiblížil průvodčí, vydali se kapucíni na toaletu. Jezuité hned nato přišli k toaletě, zaklepali a kapucíni vystrčili lístek. Jezuité ho vzali a pelášili na jinou toaletu…

 

Před nebeskou branou

Do nebe jde dominikán, františkán a jezuita. Dominikán zaklepe na nebeskou bránu: „Buch, buch, buch.“ Sv. Petr otevře a omlouvá se: „Promiň bratře, trochu počkej, za chvíli k nám přijde Svatý otec. Měj chvilku strpení!“ Přichází františkán. Dominikán mu vyloží svůj příběh, ale on přesto zkusí zaklepat: „Buch, buch.“ Sv. Petr otevře a říká: „Promiň bratře, teď chvilku počkej, každou chvíli by k nám měl přijít Svatý otec.“K nebeské bráně dorazí jezuita. Řeholníci mu vysvětlují, co se stalo. Jezuita se trochu zamyslí, sbalí františkána a dominikána do kufru a klepe na dveře: „Buch, buch, buch, buch!“ Sv. Petr už trochu nervózní otvírá a chce se zase omluvit, ale jezuita ho předběhne: „Zavazadla sv. otce!“

 

Následující dvě anekdoty napsal život sám…

 

O Karlu Rahnerovi

Pro obrazovou publikaci o Ignáci z Loyoly sestavil slavný německý teolog Karl Rahner jako textový doprovod fiktivní projev sv. Ignáce k dnešním jezuitům. Rahnerovy texty však byly obvykle jen těžko srozumitelné. Když se pak jednou tehdejší generální představený jezuitů P. Arrupe potkal s Rahnerem, vyptával se na úspěch jeho knihy. Rahner mu nadšeně líčil, že se dobře prodává a je už přeložena do několika jazyků. „Ano, není divu,“ odpověděl Arrupe. „V té knize jsou opravdu nádherné obrázky!“

 

Archeologický průzkum

Jednoho dne jezuita Mariano Ballester představoval otci generálovi Arrupemu svého příbuzného. Vysvětloval mu, že přijel do Říma, aby dokončil studium archeologie. „Tak vy jste archeolog?“ zeptal se ho šibalsky Arrupe. Host přikývl. „Tak to musíte chodit často k nám do kurie!“ Pak nenápadně ukázal na několik přítomných otců vysokého věku a dodal: „Tady najdete bohatý materiál pro své archeologické studium.“